2019

ŽIVOT V OBCI

ÚVODNÍ SLOVO STAROSTKY OBCE

Zdroj: Mgr. Romana Chvojková, starostka obce, 2019.

Vážení občané, ráda bych se na této stránce trochu poohlédla za uplynulým rokem 2019. Na začátku zimy proběhla vnitřní rekonstrukce budovy OÚ, a to zejména zateplení stropů a nové elektroinstalace, což by mělo vést k nemalé úspoře energie za topení v zimních měsících. Další důležitou událostí bylo otevření místní hospůdky, kterou se rozhodla provozovat obec, role odpovědného vedoucího se ujal náš kronikář Honza Kolář. Hospůdka Ve Škole však není jen hospoda, ale i naše malé kulturní centrum, kde se pořádá většina kulturních akcí a pokud máte zájem o historii, můžete požádat hostinského o drobný výklad z bohaté historie naší obce. V září se podařilo, za výrazného přispění zastupitelů a našeho kronikáře, uspořádat setkání rodáků a přátel obce Mezné ke 130 letům založení školy v Mezné. Ještě jednou bych chtěla poděkovat také všem ostatním, kteří se třeba i upečením nějaké  dobroty podíleli na uspořádání této slavnostní události. Při ceremonii setkání byla místními občany vysazena Lípa školy, kterou můžete vidět u místní kapličky. Nakonec se od poloviny léta  do země bořily bagry, aby nahradily staré veřejné osvětlení a oblékly tak obec do nového světelného kabátu.

ÚVODNÍ SLOVO KRONIKÁŘE OBCE

Zdroj: Jan Kolář, kronikář obce, 2019.

Vážené budoucí generace, opět, již pojedenácté v řadě, dostalo se mi cti předat Vám vzkaz o našem současném životě. Napadá mě, co je to jedenáct let ve srovnání s předlouhou existencí lidstva. Jen kapka v moři. My, dnes žijící, ale v tomto kontextu neuvažujeme. Žijeme náš život teď a žijeme jej, jak nejlépe umíme.

V roce, jehož události a dění se pokouší zmapovat tato kronika, jsme jistě udělali i mnoho chyb. Také z nich se náš život skládá. Některé jsme si stihli uvědomit, jiné odhalíte s odstupem času až Vy. I proto kroniku píšeme, abyste se, budete-li toho schopni, z našich chyb poučili a dělali lépe vše, co nám se tolik nepovedlo. Následující řádky proto čtěte pozorně. Snažil jsem se, tak jako každý rok, naše současné žití popsat věcně, věrně, avšak čtivě a snad i zajímavě. Bez příkras, ale i zbytečného pesimismu. S pomocí mých úžasných spolupracovníků jsem  navíc kroniku opět obohatil o více než stovku fotografií ze života obce. Všem, stejně jako panu Luboši Tíkalovi z Reklamního ateliéru Soběslav, který pro Vás kroniku posedmé v řadě vytiskl a opatřil krásnou obálkou, a také mé manželce za její trpělivost a naslouchání, patří moje poděkování.

Člověk se při kronikářské práci někdy neubrání prezentaci vlastního názoru, a tak si jistě všimnete nemnoha mých poznámek, zřídka třeba i trochu kritických, vždy však míněných upřímně. Mějte však přesto na paměti, že jde vždy o subjektivní názor jednoho člověka z mnoha, o názor člověka, který nemá patent na rozum.

Lidé v naší obci prožili plodný a úspěšný rok. Řada z nich usilovně pracovala; opravovala své domy, starala se o domácnosti, o domácí zvířectvo, o své zahrádky, zahrady, pole a lesy. Do některých rodin, bohužel, zavítal nezvaný host, nemoc. Pozoroval jsem, jakou láskou a péčí naše nemocné spoluobčany zahrnovali jejich rodiny, přátelé a sousedé. Místní rodiny navštívila také smrt. Dvě z našich nejstarších obyvatelek se, bohužel, nedožily otevření opravené Hospůdky Ve Škole, báječných oslav 130. výročí založení místní školy, rozsvícení nového veřejného osvětlení, ani zmrtvýchvstání našeho společenského života. Ano, v roce 2019 se podařilo mnohé. Také díky všem, kteří nehleděli na své pohodlí a pomohli vždy, když bylo potřeba.

UDÁLOSTI V OBCI

Zdroj: V. Hájíčková, Bc. R. Petržilka, Mgr. J. Drsová, postřehy kronikáře, 2019.

Leden: na počátku ledna se k trvalému pobytu (dále jen TP) v čísle popisném xx (dále jen čp.) přihlásila Michaela Majerová. V polovině ledna, během ranního prohrnování sněhu společností Správa a údržba silnic Jihočeského kraje (dále jen JK), závod Tábor, cestmistrovství Dvorce, došlo k poškození chodníku před domem čp. 51 – řidič sněhovým pluhem zachytil za obrubníky a vytrhal je  i s dlaždicemi v délce asi deseti metrů. V budově čp. 43 probíhala rekonstrukce vnitřních prostor.

Únor: ve věku třiaosmdesát let zemřela Marie Švarcová z Mezné čp. xx – do obce se přivdala, žila zde velmi dlouho, šedesát tři let. Během ledna a února také místní majitelé lesních pozemků řešili kůrovcovou kalamitu. Rodina Vaňkova a Petržilkova čp. xx (jedna rodina) např. s těžkým srdcem vykácela svůj více než sedmdesátiletý les v Mezenské Nivě o ploše přes půl hektaru. Stejnou situaci byli nuceni řešit také další vlastníci lesů v Mezenské Nivě, Slavátkách a v lokalitě Malovec. K únoru ještě jedna zpráva, týkající se dlouhodobě uzavřené Hospůdky Ve Škole (zavřeno zde od srpna 2018): zásadní rozhodnutí padlo na únorovém zasedání zastupitelstva, kde Obec Mezná všemi hlasy schválila usnesení, že místní hospodu bude provozovat sama, na vlastní živnostenský list. Jen dodávám, že v takovém případě je podnikání zbaveno povinnosti evidovat tržby, což docela výrazně zjednodušuje a zlevňuje provoz, který za uplynulých devět let neuživil šest nájemců. Obec se tedy tímto rozhodla výhledově sehnat člověka, který by zde provozoval hostinskou činnost jako její zaměstnanec. Sedm měsíců však šenkýře, či šenkýřku marně hledá.

Březen: V obci nadále nefunguje Hospůdka Ve Škole – k uzavření došlo 3. srpna 2018, kdy skončila hospodská -----------------, od té doby obec nenašla nového nájemce. Místní lidé se tak stále nemají kde scházet. Mezeňané, většinou středního a staršího věku, tak během března alespoň začali podnikat tradiční jarní procházky kolem obce. Několik místních mi sdělilo, že „jarní“ nejfrekventovanější vycházkovou trasou je cesta, vedoucí od domu čp. 41 (pomístní název U Božků) k Machovu mlýnu. Ten leží v katastru obce Třebějice – mezenský katastr totiž končí těsně před mlýnem. Jedné místní starší paní, o které vím, že na procházky k Machovu mlýnu chodí docela pravidelně, jsem se poslední březnový den zeptal: „Prozraďte mi, prosím, kolik lidí během Vašich procházek po cestě k Machovu mlýnu asi tak potkáváte?“ Dvaasedmdesátiletá důchodkyně mi s vážnou tváří sdělila: „No, provoz je na cestě k Machovým někdy docela hustý, nedávno jsem během jedné z vycházek potkala něco kolem deseti lidí. Chodím pravidelně ve stejný čas, po obědě – kolem třetí hodiny totiž vyráží na vycházku sousedka odnaproti, tak se vždy snažím být do té doby doma.“ Trochu mne ta věta vyděsila, zeptal jsem se tedy: „Vy se sousedkou nemluvíte, bojíte se jí potkat?“ Paní se dala do smíchu a hned vše uváděla na pravou míru: „Ale kdepak, vždyť my spolu léta kamarádíme, naši pejsci se ale vůbec nemají rádi. Ti když se potkají, nemůžeme je udržet na vodítku (hlasitý upřímný smích).“ Ještě dodávám, že kouzelných procházkových tras je v katastru obce opravdu hodně. Chodí se např. od Zlatého Dvora k Lípě svobody, odtud luční cestou k silnici a po ní zpět k Mezné. Nebo tzv. Kundrátovou cestou od domu čp. 18 (ještě před několika lety zde žila rodina Kundrátových) přes lokalitu Na Padérkách, k rybníkům Farálci, Katovci, Klípovci, Bošilíku a dále tzv. Šimanovou cestou zpět k Mezné. Do obce se přijde od humen k domu čp. 22. Méně se na procházky chodí na Malovec, což je pro starší občany poněkud z ruky.

Duben: během víkendu 6. a 7. dubna proběhl na prostranství před budovou bývalé hospody čp. 6 jarní svoz objemného a nebezpečného odpadu, který tradičně zorganizovala obec. Odpadního materiálu místní lidé ke staré hospodě soustředili opět velké množství – firma Rumpold Tábor v pondělí 8. dubna vše naložila a odvezla k recyklaci. Ve víceúčelové budově čp. 43 během března a dubna probíhal generální úklid po rekonstrukci vnitřních prostor – uklízelo se v kancelářích obecního úřadu, obecní knihovně, Hospůdce Ve Škole a hlavní vstupní chodbě. Počátkem měsíce dubna také Meznou navštívil prodejní vůz farmy Drůbež Červený Hrádek a prodával čtrnácti až devatenáctitýdenní slepičky snáškových plemen Tetra (hnědé), Dominant (černé, žluté, modré, bílé, kropenaté) a Green Shell typu Araukana. Cena slepiček: 159 Kč až 215 Kč. Několik místních chovatelů příležitosti využilo a slepičky nakoupilo. A ještě jedna zpráva, týkající se měsíce dubna: na zasedání zastupitelstva, během diskuse v závěru schůze, jsem oznámil, že pokud nemá nikdo z místních občanů zájem provozovat Hospůdku Ve Škole, rád bych se k této činnosti po deseti letech na nějaký čas opět vrátil. Reagoval jsem tak na nabídku starostky Mgr. Romany Chvojkové, která mne několik dnů před konáním zasedání oslovila (podruhé během dvou let). Zastupitelé se k návrhu vyjádřili kladně. Zastupitelům jsem sdělil, že mým záměrem je restauraci provozovat na částečný úvazek, tři až čtyři dny v týdnu, převážně večer.

Květen: 24. a 25. května proběhly v naší obci, stejně jako v dalších volebních okrscích v republice, volby do Evropského parlamentu. Mezeňáci vybírali ze čtyřiceti politických stran a hnutí. Nejvíce hlasů (12) dali naši občané hnutí ANO 2011. V okrsku Mezná však volilo jen osmadvacet z celkem čtyřiaosmdesáti voličů. Ještě poznámka k počasí v květnu: ledoví mužíci dostáli své pověsti – po celé tři dny větrno a zima, na Bonifáce ráno mínus dva stupně Celsia…

Červen: V Hospůdce Ve Škole vrcholily horečné přípravy na její znovuotevření, měsíc a půl se uklízelo, čistilo, opravovalo, rekonstruovalo. K otevření došlo ve středu 26. června a byla to událost mnoha místními velmi očekávaná. Otevírací dobu a běžný provoz hospůdky nechala obec na mém uvážení: od 26. června do 31. srpna čtyři dny v týdnu (středa 15:00 - 22:00, čtvrtek 17:00 - 22:00, pátek 17:30 - 23:30, sobota 17:30 - 23:30), od počátku září do konce roku pak tři dny v týdnu (čtvrtek 17:30 - 21:30, pátek 17:30 - 23:30), sobota 17:30 - 23:30). Velmi často bylo navíc otevřeno i v neděli; to když se „dotáčel“ pivní sud z předchozího dne. Ihned po otevření hospody se potvrdilo, jak moc možnost pravidelného setkávání místním chyběla – po roce bez hospody byly návštěvy velmi slušné, až překvapivé. Během dvou prázdninových měsíců usedlo pod pergolu v zahrádce u kapličky, během pátečních a sobotních večerů, často denně přes třicet návštěvníků. V červnu ještě starostka obce společně se zastupitelkou Mgr. Janou Drsovou zorganizovala dětské sportovní odpoledne v areálu víceúčelového hřiště (Den dětí). Nečekaným zpestřením bylo nouzové přistání horkovzdušného balónu – v areálu hřiště byl nucen přistát z důvodu špatného směru větru. Měsíčník Soběslavská hláska také v červnu zveřejnil data nezaměstnanosti mikroregionu Soběslavsko. Ten se může pochlubit nejnižším podílem nezaměstnaných osob z celého okresu Tábor. Celkově došlo k poklesu podílu nezaměstnaných osob (z hodnoty 1,40 procent v květnu 2019) na 1,36 procent. K 30. 6. 2019 bylo v evidenci Úřadu práce vedeno 139 nezaměstnaných osob, z toho 70 žen, což představovalo 50,36 procent z celkového počtu uchazečů. 42,45 procent uchazečů je starších padesáti let. Z hlediska vzdělanostního je nejvíce uchazečů vyučených (řemesla), 34,53 procent. Z uvedené statistiky nevycházela příliš dobře opět naše obec, která měla nejvyšší podíl nezaměstnaných osob (počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15-64 let) z celého Soběslavska a to přesně 3,28 procenta. Nejnižší podíl nezaměstnaných osob byl v polovině roku 2019 v sousedních Třebějicích – obec, s Meznou sousedící jihovýchodně, se pochlubila nulovou nezaměstnaností. V měsíci červnu jsem díky informacím Věry Hájíčkové zaznamenal ještě jednu událost, a to dosti nepříjemnou, život ohrožující. Xxxxxxxxxxxx, žijící v bytovém domě čp. 54, se pořezal o skleněnou výplň dveří (doma, v bytě) a vážně si poranil ruku. Stav zraněného byl velmi vážný, masivní krvácení se podařilo zastavit až přivolaným manželům Sochorovým (sousedé odnaproti). Na poli u domu čp. 53 poté přistál vrtulník Letecké záchranné služby, který pacienta transportoval do nemocnice v Českých Budějovicích. Dle informací Jana Sochora čp. xx pacient ve vrtulníku dvakrát zkolaboval. Operace údajně trvala čtyři a půl hodiny. Lékařům se nakonec ruku pana Muchy podařilo zachránit, byť se vše patrně neobejde bez trvalých následků…

Červenec: Táborský deník přinesl 30. 7. tuto informaci: „Soběslavští policisté oznámili, že šetří posprejování plotu, vrat a fasády rodinného domu v obci Mezná číslo 25. Neznámý vandal měl podle tiskové policejní mluvčí Lenky Pokorné poškodit 64 dřevěných planěk a betonovou podezdívku plotu bílou barvou a vjezdová dřevěná vrata a fasádu pilíře vrat černou barvou. Činu se měl dopustit v nočních hodinách ze čtvrtka 25. na pátek 26. července. Majitelům tak způsobil souhrnnou škodu nejméně 10 tisíc korun.“ K tomu jen dodávám, že pachatele se Obvodnímu oddělení Soběslav Policie ČR v následujících dnech, týdnech, ani měsících vypátrat nepodařilo. V červenci 2019 také energetická společnost E.ON ČR, s.r.o. zahájila zemní práce na plánované rekonstrukci elektrického vedení v obydlených částech obce. Tato rekonstrukce bude spočívat v likvidaci nadzemního vedení, které bude nově položeno do země. Obydlené části obce tak již nebudou hyzdit nevzhledné masivní betonové sloupy, které toto elektrické vedení dosud nesou. Obci však tímto vzniká povinnost zajistit si vlastní sloupy pro veřejné osvětlení – svítidla byla dosud zavěšena právě na původních betonových sloupech. Obec se rozhodla situaci řešit komplexně a vyhlásila výběrové řízení nejen na montáž a připojení nových sloupů pro osvětlení a obecní rozhlas, ale také LED svítidel, která budou mít mnohonásobně menší spotřebu, než ta stávající. Práce by měly pokračovat nejméně do konce letošního roku. V červenci také samozřejmě proběhla tradiční pouť, které však tentokrát nepřálo počasí – propršela sobota i neděle. A ještě jedna událost: ve věku 93 let zemřela Marie Vondrášková, rozená Drsová, z čp. x. V posledních letech žila u dcery v xxxxxxx u xxxxxxxxxx, hlášena však byla stále v naší obci. Paní Vondrášková byla místní rodačka.

Srpen: srpnové číslo měsíčníku Soběslavská hláska přineslo tuto informaci: „Dne 4. srpna 2019 se pokusil pachatel odcizit v obci Mezná reklamní slunečník, přičemž byl vyrušen svědkem, který neváhal proti pachateli zakročit. Pachateli se podařilo z místa nehody ujet. Osoba pachatele, která již byla orgánům Obvodního oddělení policie ČR Soběslav známa, byla následně usvědčena i z předchozích dokonaných krádeží reklamních slunečníků.“ K tomuto jen dodávám, že pokus o krádež slunečníku v hodnotě 4 000 Kč, který naší Hospůdce Ve Škole daroval pivovar Staropramen, se odehrál v zahrádce u Hospůdky Ve Škole (říkáme též „u kapličky“) a obětavým svědkem, který krádeži s nasazením vlastního zdraví zabránil, byl Radek Petržilka starší z čp. xx.

Září: koncem měsíce září obec zorganizovala kulturně-společenskou akci, jaká zde nebyla čtyřiatřicet let, totiž Setkání rodáků a přátel obce. Setkání proběhlo u příležitosti 130. výročí založení obecné školy. Přípravy zabraly téměř dva měsíce, akce samotná byla pak pojata velmi slavnostně. Vše začalo úvodním dvouhodinovým oficiálním programem s několika projevy zástupců obce na téma historie školy, stavby školní budovy a působení místních učitelů, první a nejdéle působící zdejší řídící učitel Vojtěch Sirový poté obdržel čestné občanství in memoriam (čestné občanství uděleno poprvé v historii obce!) a proběhla také pieta u památníku první světové války – položením věnce byla uctěna památka místních mužů, kteří v této válce padli. Oficiální program, který se celý odehrál před památníkem, vyvrcholil vysazením Lípy školy – u místní kapličky, poblíž bývalé školní budovy. Další, již volnější program, následoval po výsadbě lípy v Hospůdce Ve Škole. Návštěvníci měli možnost prohlédnout si zde výstavku dobových dokumentů a fotografií „Historie obecné a národní školy v Mezné“ a také výstavu fotografií „Toulky přírodou“ mezenské rodačky Jiřiny Prágrové; k této výstavě byla v zahrádce u kapličky připravena malá vernisáž, kde si s autorkou o její vášni pro fotografování povídala Věra Hanzalová ze Soběslavi. V Hospůdce Ve Škole byly dále všem návštěvníkům k dispozici nové výroční pohlednice a také spousta sladkého, slaného a samozřejmě „masitého“ občerstvení – to připravily místní a přespolní hospodyně a restaurace Paluba Soběslav. Akce se dle mého střízlivého odhadu zúčastnilo nejméně sto třicet lidí. Mgr. Jana Drsová pro zajímavost spočítala, že z obce samotné přišlo jen šedesát obyvatel, což bylo asi jediné negativum celé akce. Setkání finančně podpořili: Romana a Peter Chvojkovi,  Petr Vejda a  Roman Pauš  ze Soběslavi.  Zmrzlinu,  která se zdarma po celé odpoledne podávala v zahrádce u kapličky, darovaly místní obyvatelka Soňa Kukačková a Marcela Manová ze Soběslavi. V září jsem ještě zaznamenal celkem významnou událost; proběhl totiž připravovaný prodej stavení čp. 2 v dolní části obce (vlevo při cestě k Zlatému Dvoru). Toto stavení vlastnil po generace rod Drsů, kteří, dle zápisů v našich obecních a školních kronikách, patřili k „původním rodům zde usedlým.“ Někdejší rodák z tohoto stavení  Jan Drs, který zemřel v roce 2014, mi dříve často vyprávěl, že se zde nezměnilo jméno více než pět set let. Mgr. Jana Drsová (dcera), která stavení v září tohoto roku prodala, bude tak pravděpodobně navždy poslední členkou předlouhé dynastie Drsů, kteří jej vlastnili. Dobrou zprávou pro naši obec ale je, že nemovitost koupili manželé Václav Brožovský a Mgr. Monika Brožovská z obce xxxxxxxxxxx v okrese xxxxxxxxxx, kteří mají v plánu ji zrekonstruovat, a že nemovitost v naší obci tímto získává velmi slušná a spořádaná rodina. Manželé Brožovských u nás, dle vlastních slov, v nejbližší době neplánují přihlášení k TP, nemovitost prozatím chtějí využívat k víkendovým pobytům. Přesto se tímto stávají našimi spoluobyvateli.

Říjen: nastalo období podzimních procházek, které tradičně provozují zejména starší občané. Asi nejaktivnější v tomto směru jsou již léta Jaroslav a Mária Klípovi, manželé z čp. x, kteří naši vísku brázdí téměř denně! Kouzelnou podzimní krajinou kolem vsi pravidelně cestují třeba kamarádky důchodkyně Lidka Vaňková z čp. xx a Věrka Hájíčková z čp. xx. Za krále procházek z kategorie mladších občanů (v tzv. produktivním věku) bych označil Ondru Váňu z čp. xx, u kterého jsem si všiml, jak precizně zmapovaný má katastr naší obce – byť zde trvale žije jen několik málo let. V říjnu také zdárně pokračovala rekonstrukce elektrického vedení a veřejného osvětlení – stále probíhala pokládka elektrických kabelů do země a montáž plastových „kapliček“ před jednotlivými domy. Někteří občané tyto plastové rozvodné skříňky odmítli a nechali si vystavět zděné. A ještě jednu událost zmíním – z Hospůdky Ve Škole obec cca po třiceti letech vyřadila propálená ocelová trubková kamna Kora 4 (výkon 12 kW) a v táborské specializované prodejně LATOP zakoupila nová ocelová trubková krbová kamna Masterflamme Piccolo II (výkon 12,5 kW). Výměně kamen předcházela oprava podlahy pod topidlem; nejprve byla vysekána stará poškozená keramická dlažba, prostor byl poté vybetonován, osazen ocelovým plechem o síle 3 mm a zajištěn hliníkovými lištami. Tuto rekonstrukci podlahy jsem provedl s obecní zastupitelkou Mgr. Janou Drsovou. Nákup a úpravu podlahového plechu zajistil štamgast Hospůdky Ve Škole Milan Rejthar, který v Mezné vlastní stavení po rodičích (s přítelkyní Monikou Seleckou ji využívá k víkendovým pobytům). Koncem října mi ještě sdělila starostka obce, že do domu čp. xx se nastěhovala a trvale přihlásila rodina Pražmových: Monika Váchová (přítelkyně Romana Pražmy, který zatím zůstává trvale hlášen v Soběslavi) a jejich děti Gabriela Pražmová (ročník 2014) a Viktorie Pražmová (2018).

Listopad: Místní občané Ondřej Váňa a Mgr. Jana Drsová dokončili úpravy u nedávno vysazené Lípy školy. Strom dostal do vínku dřevěnou palisádu vyplněnou kačírkem kolem kmene, který obci věnovala Jana. Vrcholila také rekonstrukce elektrického vedení a veřejného osvětlení; v závěru měsíce již firma končila s výkopovými pracemi, docházelo k připojování elektřiny k bytovým jednotkám, k montáži sloupů veřejného osvětlení a zkouškám funkčnosti svítidel. Jedno listopadové dopoledne si také v Mezenské Nivě, v lesní trati, která je v majetku obce, dala sraz parta sedmi místních – byly nakáceny a zpracovány čtyři metry palivového dřeva do Hospůdky Ve Škole. Zúčastnili se: Romana Chvojková, Jiří Černý, Jana Drsová, Jiří Švarc, Ondra Váňa, Zdeněk Ondřej a Peter Chvojka. A ještě něco: v č. 37 majitelé dokončili zdařilou rekonstrukci svého domku (vnitřní úpravy, vnější omítky atd.), v rekonstrukci vnitřních částí celý rok pokračovali majitelé v č. 30 a 33. Majitelka nádherně opraveného stavení č. 20 začala renovovat také bývalou stodolu.

Prosinec:  Od počátku prosince již v obci trvale svítilo pětadvacet nových LED světel! Obec je, dle mého názoru, krásně osvětlena, ovšem s výjimkou pár míst, např. obecního chodníku před čp. 2, 3, 4, na což si u starostky obce ústně stěžoval Jaroslav Klípa z čp. x. Svítíme nově celou noc!

KULTURNÍ A SPORTOVNÍ ŽIVOT V OBCI

Zdroj: postřehy kronikáře, Mgr. Jany Drsové a Ing. Petra Švarce, 2019.

Kulturní rok v naší obci odstartoval tentokrát až v květnu a to posezením místních žen u příležitosti Dne matek. Setkání v zatím oficiálně uzavřené Hospůdce Ve Škole, kde se teprve rozbíhaly přípravy na její znovuotevření, se zúčastnilo sedmnáct maminek – bylo to nejvíce za poslední roky.

Červen se tradičně nesl ve znamení Dne dětí, pro které starostka Mgr. Romana Chvojková a obecní zastupitelka za kulturu Mgr. Jana Drsová uspořádaly soutěžní sportovní odpoledne. Jany Drsové jsem se po jeho skončení zeptal, kolik dětí se dětského dne v areálu víceúčelového hřiště zúčastnilo a co bylo jeho náplní: „Dětí bylo celkem patnáct. S Romanou Chvojkovou jsme pro ně připravily celkem deset stanovišť, na kterých děti získávaly otisky razítek za splněné úkoly. Na jednotlivých stanovištích nám pomáhala starší děvčata – Magdaléna a Markétka Chvojkových, moje dcera Natálka a její kamarádka Nela. V závěru kluci a holky své kartičky s deseti razítky vyměnili za sáčky drobných hraček a sladkostí. V závěru jsme si společně opekli špekáčky. Bonusovou atrakcí bylo neplánované nouzové přistání horkovzdušného balónu, který se snesl těsně vedle areálu víceúčelového hřiště – prý byl donucen přistát pro špatný směr větru. Děti si vše náramně užily.“

3. a 4. července jsem zajistil Vyložení Kroniky obce Mezná 2018, dle zákona č. 132/2006 Sb.

V červenci se také naši bývalí úspěšní reprezentanti Petr Švarc a Jiří Perger rozhodli obnovit dlouholetou tradici a uspořádali 17. ročník nohejbalového turnaje trojic O pohár starostky Mezné. Zúčastnilo se sedm celků z Táborska, Jindřichohradecka a Prahy. Zvítězil Mekebek Tábor, druhá skončila trojka TJ Sokol Suchdol n/L a třetí SK Rapid Mezná 02 (Radek Kolář, Zdeněk Pexa, Oldřich Svobodný). Náš hráč Radek Kolář (můj mladší syn) byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje.

Mezenská pouť byla v tomto roce již pětaosmdesátá v historii! Začala docela smutně, v pátek 12. 7. se v Hospůdce Ve Škole sešli pozůstalí po pohřbu paní Marie Vondráškové, která několik dnů předtím zemřela. V sobotu 13. 7. sloužil před místní kapličkou mši správce Římskokatolické farnosti Soběslav pan P. Mgr. Jan Hamberger (za účasti asi pětadvacítky věřících)  a tentýž den večer proběhla za hudebního doprovodu Dua Horváth taneční zábava. Té se zúčastnilo 70 lidí. Počasí nám nepřálo, řekl bych, že déšť a chladno dosti místních od návštěvy hospůdky odradilo. Déšť pokazil také neděli, náves se kvůli přeháňkám během dne několikrát zcela vylidnila...

Počátkem srpna jsme u příležitosti 130. výročí založení zdejší školy zorganizovali "Posezení u starých kronik obce a školy." Prostory někdejší školní učebny praskaly ve švech, do místnosti se posadilo bezmála čtyřicet posluchačů z Mezné, Soběslavi, Klenovic, Chotěmic a Veselí n/L. Akci zahájila starostka Mgr. Romana Chvojková, která společně se zastupitelkou za kulturu Mgr. Janou Drsovou přečetly zajímavé pasáže ze školních kronik. Četbou z obecní kroniky jsem přispěl i já.

V srpnu jsem ještě v Hospůdce Ve Škole připravil malou Výstavku starých map obce a společně s Mgr. Janou Drsovou nainstaloval výstavu fotografií naší rodačky Jiřiny Prágrové (1. 8. až 15. 9.).

1. září jsme s Janou Drsovou nainstalovali výstavu „Historie obecné a národní školy v Mezné        (k vidění byla do konce října). 28. září proběhlo Setkání rodáků a přátel obce.

A ještě jedna výstava v Hospůdce Ve Škole – další nádherné snímky nám zapůjčila Jiřina Prágrová. Výstavu „Toulky přírodou“ jsme připravili s Janou Drsovou a samotnou autorkou (24. 9. – 31. 12.).

9. listopadu se v Hospůdce Ve Škole uskutečnilo tradiční podzimní Setkání seniorů. Sešla se jich rovná dvacítka. K příjemné atmosféře setkání vydatně přispěla také Malá kapela Josefa Trse. Akci připravily starostka Mgr. Romana Chvojková a Mgr. Jana Drsová, obecní zastupitelka za kulturu.

V prosinci proběhlo několik vydařených akcí: Mikulášská nadílka v Hospůdce Ve Škole (22 dětí!),  Zpívání vánočních koled pod pergolou u kapličky (13 dospělých, 5 dětí) a čtyřiačtyřicet místních a přespolních se sešlo v hospůdce také odpoledne na Štědrý den. Jednou z nejhezčích akcí celého roku bylo prosincové setkání rodičů a dětí – bývalých a současných obyvatel obce. Akci připravili Kamil Beran (nyní z Chlebova) a Tomáš Bronec. Odpoledne proběhla dětská diskotéka (25 dětí!), večer si pak dospělí (rodiče a další hosté) ogrilovali krůtu – pod pergolou v zahrádce u kapličky.

HOSPODÁŘSKÝ ŽIVOT V OBCI

Zdroj: Úřad práce ČR, postřehy kronikáře, Mgr. R. Chvojkové a Ing. J. Novotné, 2019.

Úvodem krátce ke stavu zaměstnanosti místního obyvatelstva. Práceschopných obyvatel, tedy obyvatel ve věku 15 až 64 let, bylo k 30. 6. jedenašedesát, z toho dva byli vedeni v evidenci Úřadu práce jako nezaměstnaní. Ze všech obcí na Soběslavsku tímto Mezná vykázala procentuálně nejvyšší podíl nezaměstnaných osob (3,28 procent). Situace se zlepšila v letních měsících – k 30. 9. byla v Mezné, při stejném počtu práceschopných obyvatel (jedenašedesát), jediná osoba bez zaměstnání (1,64 procent). Obcí s nejvyšším podílem nezaměstnanosti v rámci Soběslavska byla v tomto období pro změnu Dírná (3,16 procent).

Za prací místní lidé v roce 2019 cestovali ve velké většině do okolních obcí a měst. Nejvíce místních občanů zaměstnávaly soukromé firmy v nedaleké Soběslavi – GZ Media a.s. (výroba plastových obalů), Banes s.r.o. (strojírenství, přesné obrábění), Motor Jikov Strojírenská a.s. (strojírenství, přesné obrábění), STS, a.s. (výroba strojů a zařízení, opravárenská činnost) a Spilka a Říha, s.r.o (stavební činnost). Jedna z místních obyvatelek pracuje jako pedagožka Střední školy řemeslné a Základní školy Soběslav. Další z místních občanů je zaměstnán ve společnosti Comett Plus Tábor, s.r.o. (autobusová doprava), několik obyvatel za prací dojíždí do Veselí nad Lužnicí,  do firem Teufelberger s.r.o. (výroba lan) a Propesko-Partner in Pet Food CZ s.r.o. (krmiva pro psy a kočky). Další mezenští obyvatelé jsou zaměstnáni v Plané nad Lužnicí, ve společnosti MetalWorx, s.r.o. (dříve PTM, s.r.o. – automobilový průmysl), jiní dojíždí do Sezimova Ústí, do společnosti Kovosvit MAS Sezimovo Ústí a.s. (strojírenství). Jeden z místních občanů pracuje v Českých Budějovicích, jako pedagog na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity. V obci je ale také několik obyvatel, kteří trvalé zaměstnání dlouhodobě nemají.

Pár místních obyvatel také soukromě podniká. Nemám v tomto směru úplný přehled, uvádím proto jen seznam živností mně známých. Jeden z občanů podniká v autobusové dopravě, další poskytuje ubytovací služby (ve své vlastní nemovitosti), je zde živnost s názvem realitní makléř (koupě a prodej nemovitostí) a také burzovní makléř, jedna osoba podniká také v zemědělství. Další firmou v obci je Hospůdka Ve Škole – tu provozuje Obec Mezná.

Ještě krátké ohlédnutí za důsledky několikaletého sucha. O klesajících zásobách spodních vod a s tím spojených potížích některých místních obyvatel, bojujících v minulých letech s nedostatkem pitné vody ve vlastních studních, jsem se obšírněji zmiňoval v loňské kronice. V tomto roce, bohužel, nastoupil další faktor jako důsledek řady let sucha, a to kůrovcová kalamita. Téma, které samozřejmě není nové. Lýkožrout smrkový (hmyz z podčeledi kůrovci) je maličký nenápadný brouk, dorůstající velikosti 5 mm a v ekosystému lesa má za normálních okolností docela významnou funkci: zajišťuje totiž omlazování lesa a jeho dobrý zdravotní stav – napadá jen staré, slabé a nemocné stromy. Vyjma kalamitních stavů, což je, bohužel, náš letošní případ. Několik vlastníků lesních tratí v našem katastru bylo po jeho řádění nuceno vykácet celé hektary suchem oslabených stromů. Lesy v našem katastru tak začínají měnit svou tvář. Není to pěkný pohled. Třeba les nade vsí, Mezenská Niva. Ta již, bohužel, skoro neexistuje. Je tak trochu paradox, že kalamita k nám dorazila až letos, v době, kdy bylo vláhy relativně dost (oproti minulým letům určitě). Povrchové sucho zkrátka letos nebylo tak drastické, i když to hloubkové samozřejmě nadále trvá…

Zdroj:  KRONIKA OBCE MEZNÁ 2019 (vybraná témata).

Autor zápisu:  JAN KOLÁŘ.

Strany v kronice: 2, 3, 8, 9, 10, 11, 12, 13 (celkem 92 stran).

UKÁZKY Z KRONIKY