MEZNA_znak_BARVA[2].jpg

HISTORIE OBCE MEZNÁ

1362 - 2019

Historie Mezné je celkem podrobně popsána v pamětní knize obce, založené v roce 1925. Článek PhDr. Jiřího Úlovce "Tvrziště v Mezné", který vznikl v roce 2000 na základě terénního průzkumu vsi a tvrziště (provedl jej sám autor společně se svými spolupracovníky R.Teclem a H.Klímovou), však historii Mezné popisuje ještě podrobněji. Řeší např. vztah naší Mezné k obci Mezná u Pelhřimova; historický vývoj těchto dvou vsí totiž býval v minulosti nejednou zaměňován. Článek přináší nejen řadu zajímavých zjištění, ale také potvrzuje mnoho historických faktů. Především proto zde prezentuji část historie Mezné (období 1362-1650) právě prostřednictvím tohoto velmi zajímavého článku.

Druhá, třetí a čtvrtá část HISTORIE OBCE MEZNÁ (1650-1900, 1900-1939, 1940-2017) je stručný výtah z pamětní knihy obce a dalších obecních kronik. Z poznámek dosavadních kronikářů a také z poznámek vlastních jsem sestavil jakési stručné ohlédnutí za podstatným děním v naší obci.

Článek Tvrziště v Mezné zveřejňuji s výslovným souhlasem autora.

Jan Kolář, kronikář obce.

 

 

HISTORIE OBCE MEZNÁ 1362 - 1650

Článek PhDr. Jiřího Úlovce: 

Tvrziště v Mezné

Vesnice Mezná se rozkládá přibližně 6 kilometrů východně od Soběslavi v táborském okrese. Její jméno, které je v Čechách poměrně časté, mělo původně tvar mužského rodu Mezný. Vzniklo z adjektiva mezný, vzniklého příponou od slova mez, takže zřejmě označovalo ves založenou na hranici - mezi.

Značné množství vsí stejného nebo obdobného jména přináší potíže zejména při výkladu jejich historického vývoje. Těžkost způsobuje především ves Mezná, ležící jen 9 kilometrů jižně od Pelhřimova. Důkazem toho jsou příslušné stati o dějinách obou míst v posledním díle zpracovávajícím souborně jihočeské hrady, zámky a tvrze z roku 1986, v němž jsou historické údaje navzájem zaměněny.

Výše zmíněné konstatování se plně projevuje již při snaze o výklad nejstarší zmínky o vsi. Mezi historiky totiž převládl názor, že obě zmíněné vesnice tvořily již v polovině 14. století centrum šlechtického zboží. Když byla dne 4.března 1362 vyhotovena listina, kterou Fridrich ze Lhoty prodal Rožmberkům vsi Lhotu a Alberov s příslušenstvím, mezi svědky jsou na ní uvedeni rovněž Gotfried z Mezného s Bohuňkem z Mezného. Zatímco A. Profous spojuje zprávu se vsí Mezná u Pelhřimova, A. Sedláček se domnívá, že patří k naší vsi u Soběslavi. Protože výše zmíněné vsi koupené Rožmberky leží poblíž Černovic u Pacova, je sice pravděpodobnější, že tato zpráva by se mohla pojit s Meznou u Pelhřimova, vzdálenou od Černovic asi 18 kilometrů, ovšem dosud nebyla brána v potaz závažná skutečnost. Mezná u Pelhřimova totiž nikdy netvořila centrum samostatného zboží, neboť jak bude dále ukázáno, opačný názor některých historiků je mylný. Tato ves naopak tvořila stálou součást božejovského zboží, jako tomu bylo např. roku 1386 a jak to přesvědčivě dokázaly jiné výzkumy.

Z výše uvedených důvodů spojujeme zprávu z roku 1362 se vsí Mezná u Soběslavi. Kdo však držel ves po Gottfriedovi a Bohuňkovi, bohužel nevíme. Další nepřímá zpráva o vsi pochází z roku 1385, kdy je připomínán Jan z Mezné. Již A. Sedláček ztotožnil jeho osobu se Zoubkem ze Samosol, píšícím se po stejnojmenné vsi ležící poblíž Pluhova Žďáru a připomínaným několikrát v závěru 14. století ve službách Rožmberků. V listině ze 16.října 1385, kterou byl přiznán dluh Zdence, vdově po Mikšovi z Nedvědic, je jedním z ručitelů novohradského faráře Vítka uveden "Zubko de Samosol" - Jan ze Samosol. Přivěšená pečeť však byla kolem erbu s červem opatřena opisem "sign. iohannis mesne", což jasně dokazuje Janův vztah k Mezné. Týž Jan řečený Sulek ze Samosol je jmenován v listině papeže Bonifáce IX. ze 16.září 1390, kterou obdrželo několik českých šlechticů odpustky. Jan tehdy zastával významnou funkci purkrabího rožmberského hradu Nové Hrady, v níž je dále připomínán např. 7.dubna 1391.

Jan Zoubek měl zřejmě dva syny, Václava a Diviše. Roku 1402 prodal společně s prvně jmenovaným Václavem plat v Doňově třeboňskému klášteru. V té době již vlastnil zboží Budislav, ležící nedaleko od Mezné. Na pečeti přivěšené ke zmíněné listině je totiž psán jako Jan z Budislavi a jeho syn rovněž s přídomkem "d. bvdyslab". Ještě v listinách z 8.března 1407 a 8.srpna 1408 je stále zmiňován jako purkrabě rožmberských Nových Hradů. Pokud je dosud známo, naposledy se s ním setkáváme roku 1415, kdy jako Jan z Budislavě řečený Zoubek podepsal stížný list české šlechty proti Husovu upálení v Kostnici.

Jak dlouho držel výše zmíněný Jan mezenské zboží, není známo. Bezpečně je vlastnil ještě koncem 14. věku. Dokládá to výsledek výslechu Roběte na příběnickém hradě z roku 1396, kdy tázaný vypověděl, že známý odbojník Sokol z Lamberka "jest u Johana v Mezném a Diviš syn Johanóv byl jest u Sokola v Herarticích". Zdali držel Meznou i po tomto roce, nevíme. Z mladších pramenů vyplývá, že koupil blízkou Budislav, po níž se nazývá poprvé, jak již výše řečeno, v listině z roku 1402 a poté v listině z 8.března 1407. Můžeme proto předpokládat, že mezenský statek mezitím prodal.

Mezná tak měla od počátku 15. věku nové majitele, patřící k jinému rodu než jejich předchůdci. Na vsi sedělo současně několik z nich - členů později známého rodu Mezenských z Mezného. Z pramenů známe především Oldřicha z Mezného, vystupujícího dne 15. prosince 1401 ve sporu šebířovského faráře Bohuňka s bratry z Tchořovic, dále Jana z Mezného, v červnu 1405 zmíněného jako klerik, a konečně Lévu - Lva z Mezného. O něm, který je všeobecně považován za zakladatele rodu Mezenských z Mezného erbu dvou husích krků, víme, že již roku 1405 držel nedaleké zboží Mnich, neboť když 18.listopadu dosazoval k tamnímu kostelu nového faráře Otíka, psal se s predikátem "de Mezny alias de Mnych". Na Mnichu pak seděl minimálně ještě roku 1417, kdy k témuž kostelu jmenoval po Otíkově rezignaci Jana.

Po Oldřichovi, Lévovi a Janovi přešel mezenský statek do rukou Václava. Tento majitel patřil k přívržencům Husova učení, neboť spolupodepsal stížný list české šlechty z 2.září 1415 proti jeho upálení. Poslední dosud známá zpráva o něm pochází z 10. června 1424, kdy byl jedním z ručitelů Jana ze Štítného, vězně Oldřicha z Rožmberka. K Janově listině připojil rovněž pečeť s opisem "s.wanczk.mezny." a štítem se dvěma husími krky obrácenými proti sobě.

Následující vývoj vlastnických vztahů k Mezné je dosud zahalen temnotou. I pro toto období je známo několik šlechticů, kteří používali v přídomku jméno "z Mezného". Otázkou dosud nezodpovězenou je, zdali patřili do rodu Mezenských, kteří pocházeli z naší vsi, a dále zdali ji drželi. Snad se nepomýlíme, jestliže budeme předpokládat, že po výše zmíněném Václavovi držel tamní statek jiný Václav, používající přídomek "z Lovčic a z Mezného". Poprvé se s ním setkáváme 24. srpna 1457 jako se svědkem na listině Kateřiny s Pelhřimova. Snad to byl právě on, kdo si vzal za manželku dceru táborského měšťana Petra Růže. Petr Růže si totiž 27. června 1458 stěžoval na soběslavské úředníky Jana z Dobronic a Mikuláše Sedleckého, že poddaným jeho zetě Václava z Mezného v Přehořově brání užívat pastviny. Z této zprávy vyplývá mj. skutečnost, že Václav držel nejen Meznou, ale rovněž Přehořov, bývalý královský majetek.

Petrova stížnost samozřejmě vyvolala odezvu samotného Jana z Rožmberka, kterému byla přímo adresována. Jan odpověděl Petrovi již záhy, 28. června, a slíbil záležitost vyšetřit. Stejný pokyn zřejmě vydal vzápětí rovněž oběma jmenovaným, neboť ti zaslali Janovi list, v něm uvedli, že nároky Přehořovských i Mezenských jsou sporné, neboť nevycházejí z nějaké právní úpravy, ale jen ze zvyku (ústní dohody). List sice není datován, ze souvislostí však jasně vyplývá, že adresátovi musel být odeslán nejpozději počátkem července 1458.

Další zprávy o Václavovi dosud nebyly nalezeny. Z pozdějšího vývoje lze předpokládat, že s Petrovou dcerou měl dva syny, Oldřicha a Mikuláše. Roku 1474 byl zřejmě již mrtev a přehořovské zboží dostal jeho syn Oldřich. Václavovo úmrtí společně se skutečností, že Přehořov byl původně královským majetkem, způsobily, že osud dědictví po něm zbylého byl projednáván zemským sněmem konaným téhož roku. Podle zápisu učiněného ze sněmovního jednání totiž "Zdeněk ze Šternberka postoupil Mezenskému z Tábora zboží Přehořov". Pokud je výše naznačený vývod správný, pak si Václavovi synové zboží rozdělili. Oldřich si ponechal Přehořov, který obdržel úředním rozhodnutím a po němž se začal nazývat "Oldřich Přehořovský". Pod tímto jménem jej nacházíme roku 1484, kdy byl soběslavskými měšťany uctěn v jejich městě "vínem a pivem". Jeho předpokládaný bratr Mikuláš se pak psal na listině Jindřicha z Kokovic ze 17. června 1485 s přídomkem "z Lovčic a z Mezného". Naposledy se s ním setkáváme 29. dubna 1491, kdy svědčil na dlužním úpisu Jindřicha z Hradce.

Pro nástin následujícího vývoje majetkových vztahů opět citelně chybějí písemné prameny. Můžeme proto jen předpokládat, že v závěru 15. či počátkem 16. století převzal mezenské zboží Burián z Mezného, snad Mikulášův nástupce. Bohužel dosud nevíme ani to, jak dlouho mu Mezná patřila. Jisté je jen to, že je prodal Anně ze Lhoty, provdané za Jana z Leskovce na Kamenici. Když Anna sepsala roku 1537 závěť, odkázala "tvrz Meznej s dvorem poplužním, s lukami, potoky, rybníky, lesy, ... ves celou Meznej s lidmi, s úroky" a dalším příslušenstvím svým dcerám Dorotě a Magdaléně na rovný díl včetně stříbrných šperků. Když pak 3. dubna 1544 zemřela, mezenského zboží se ujaly přesně podle ustanovení její závěti obě dcery. Proti tomu ovšem vystoupil jejich otec Jan z Leskovce, který se cítil posledním pořízením manželky zřejmě poškozen. V nastalé při se roku 1545 nakonec s dcerami dohodl tak, že ony mu postoupily mezenské zboží a on jim za ně slíbil vyplatit 3 500 kop českých grošů.

V držení Mezné se tak dostal Jan z Leskovce. Jelikož však již 27.srpna 1545 zemřel, majetku po něm včetně Mezného se opět ujaly dcery Dorota a Magdaléna. Protože pak zdědily ještě panství Kamenice a Božejov, roku 1549 se o ně podělily. Majetek byl tehdy rozdělen na dva díly a druhý díl včetně Božejova a Mezného připadl Dorotě. Situace byla komplikovaná tím, že k božejovskému statku tehdy patřila také již zmíněná stejnojmenná ves ležící u Pelhřimova. Zápis však jednoznačně uvádí nejen tuto ves jako příslušenství Božejova, ale rovněž "tvrz Meznej a to všecko jakž v svých mezech a vohradách jest", tedy naši Meznou. Dorota si pak roku 1550 nechala pro jistotu znovu vložit do zemských desek přiznání Ondřeje Mezenského, že jeho otec prodal mezenský statek Anně Leskovcové. Tehdy se provdala za Jana Ostrovce z Kralovic, kterého přežila a po němž zdědila statky Proseč a Žďár. Roku 1563 pak přistoupila k sepsání poslední vůle. Mohla tak učinit proto, že již roku 1547 jí vydal tehdejší český král Ferdinand I. tzv. mocný mist, opravňující ji k svobodnému nakládání s veškerým vlastním majetkem. Závětí odkázala statky Božejov, Proseč a Žďár s příslušenstvím synům Janovi, Jetřichovi, Vilémovi, Strabotovi, Fridrichovi a Vladislavovi, kdežto statek Meznou s příslušenstvím dostaly dcery Johanka Janovská, Anastázie a Kateřina.

Držitelkou statku se stala po rozdělení sester prostřední Dorotina dcera Anastázie, provdaná za Adama Vítu ze Rzavého na Dubu. S držbou Mezné však měla potíže. Roku 1571 vystoupila s majetkovými nároky neznámé výše Marie Johana Klenovská z Kralovic na Vlašimi, dcera Dorotina manžela Jana Ostrovce z Kralovic. Nevíme přesně, oč ve sporu šlo, ale nejpravděpodobněji o neukončené finanční vypořádání mezi příbuznými. Jelikož Mariiny nároky byly zřejmě právně podepřené, roku 1571 se za asistence komorníka Matyáše Pekárka v mezenské zboží dokonce uvázala. Situace poté zřejmě byla finančně urovnána, neboť mezenské zboží patřilo v následujícím období již opět Anastázii.

Anastázie Vítová držela s manželem oba statky společně až do počátku devadesátých let. Po Adamově smrti roku 1596 převzala dubské zboží a společně s Meznou je spravovala další dlouhá léta. Roku 1616 dokonce zvětšila majetek, když od Mikuláše Španovského z Lisova koupila pacovské zboží; tehdy se psala s predikátem "na Dubu a Mezným" po obou majetcích, které jí tehdy patřily. Zanedlouho poté předala všechna tři zboží synovi Ladislavu Vítovi ze Rzavého. Ladislav pak roku 1618 odkázal "statek svůj dědičnej Meznej se vším a všelijakým k témuž statku Meznému příslušenstvím" za věrné služby Benjamínu Fruweinovi z Podolí.

Dalším držitelem mezenského statku se tímto odkazem stal Benjamin Fruwein. Jeho držba však byla velmi krátká. Benjamín se totiž zúčastnil aktivně stavovského povstání české šlechty, za něhož byl členem direktoria. Po porážce povstání proto ihned ujel ze země. Jeho majetek byl vítěznou stranou neprodleně zabrán a "dvůr Meznej s pivovarem, mlejnem jedním nájemným a druhým poplatným, pilou" a další příslušenství koupil roku 1623 jako konfiskát Jan Řepický ze Sudoměře. Tomu poté patřil dlouhá léta. Když před rokem 1650 zemřel, zůstal po něm nejen majetek, ale také řada dluhů. Úředně stanovení komisaři proto prodali 22.dubna 1650 Václavu Vratislavu z Mitrovic "dvůr shnilej, rozbořený, luka zarostlá a zbahněná, rolí neoseté, rybníky hrubě zapuštěné a větším dílem nenasazené, neméně i mlejn spuštěný, mnoho gruntů prázdných a některých dokonce zbořených, krčmou spálenou, lesy vysekaný" za sumu 5500 kop míšeňských grošů. Mezenský statek byl poté Václavem spojen s dírenským panstvím a již nenabyl samostatnosti.

Historie Mezné dokládá, že ves tvořila po tři století centrum samostatného šlechtického zboží. Jeho majitelé v ní zbudovali rovněž sídlo - tvrz. Kdy se tak stalo, nevíme. Jelikož v písemných pramenech je přímo zmíněna až roku 1537 a na dřívější existenci tvrze můžeme soudit pouze z přídomků majitelů ve tvaru "z Mezného", hypoteticky předpokládáme, že byla založena někdy kolem poloviny 14. století, tedy nedlouho před první zmínkou o vsi a statku. Majitelé ji poté využívali až do počátku 16. století, po připojení k významnějším statkům (především Božejov, poté Dub) však její význam poklesl. V přímé souvislosti s častým střídáním majitelů Mezné během první půle 17. věku bylo vrchnostenské hospodářství tak zanedbáno, že roku 1650 je popisováno v katastrofálním stavu. Během následných oprav byla tvrz definitivně opuštěna a ponechána osudu.

Jelikož písemné prameny přinášejí jen nemnoho zpráv o podobě tvrze, daleko významnějším pro zisk důležitých poznatků se ukázal být zběžný terénní průzkum vsi. Bylo tomu i přesto, že nejnovější literatura bývalou tvrz lokalizovat neuměla, přestože se o existenci jejích zbytků zmiňuje roku 1982 např. V. Huml.

 Mezná byla založena na plochém návrší. Zajímavé údaje přináší katastrální mapa z roku 1828. Jelikož bývalý poplužní dvůr s tvrzí je vzdálen od jejího centra asi tři sta metrů jihozápadním směrem, lze uvažovat, že Mezná byla původně pouhou poddanskou vsí a teprve dodatečně z ní bylo vytvořeno správní centrum šlechtického zboží, neboť v opačném případě by poplužní dvůr byl zapojen přímo do zástavby. Uvedeného roku jej tvořila již jen dvě křídla, západní a jižní, přičemž kolem jižního se rozprostíral rozsáhlý sad. A právě tam, jihovýchodně od jižního křídla, kdysi stávalo panské sídlo mezenských majitelů, tvrz.

Při terénním průzkumu vsi v červenci 2000, vykonaném autorem této stati s H. Klímovou a R. Teclem, bylo zjištěno, že v tomto místě se rozkládá velice dobře dochované tvrziště téměř okrouhlého půdorysu. Horní plocha jeho jádra průměru mezi osmnácti až dvaceti metry se svažovala do zčásti stále mokrého příkopu, širokého při dně místy až sedm metrů. Jádro tvrziště se nad ním rozkládá asi jeden metr výše. Po vnějším obvodu příkopu byl původně nasypán val, dnes již většinou odstraněný. Snižováno bylo rovněž jádro tvrziště, o čemž dosud svědčí nově vybudovaná přístupová komunikace na severozápadě příkopu. Zdali s tvrzí souvisela rovněž stavba, jejíž zbytky ve formě torza sklepa se dochovaly několik metrů před severním okrajem příkopu, nevíme.

K destrukci vnější stěny příkopu došlo především na severní, východní a jižní straně. Jihozápadní strana se však dosud částečně dochovala. V těchto místech je také největší rozdíl mezi dnem příkopu a jeho vnějším okrajem, činící asi dva a půl metru. Celé založení obnáší mezi vnějšími hranami příkopu v nejširších místech téměř čtyřicet metrů.

Z uvedeného popisu plyne, že před námi vyvstává obraz tvrze jednoduché podoby. Na centrálním pahorku byla vyzdvižena hlavní obytná stavba, doplněná snad pomocnými objekty neznámého charakteru a opevněná hradební zdí, vodním příkopem a vnějším valem. Mezenská tvrz tak měla podobu mnoha jiných staveb, stávajících v jejím blízkém i vzdáleném okolí. Jen na Táborsku lze připomenout bývalé tvrze v Hrobech, Oldřichově, Radimovicích, Velmovicích a jinde, které měly přibližně stejný vzhled, odlišujíce se pouze typem opevnění. V případě Mezné pak jde o skutečně dobře dochované středověké tvrziště. O jeho stavební podobě a životě, tedy především přesnější době založení a zániku, nám toho řekne podstatně více teprve budoucí archeologický průzkum, ovšem již dnes můžeme říci, že Mezná patří k nejvýznamnějším památkám tohoto druhu na Táborsku.

Článek Tvrziště v Mezné vznikl na základě terénního průzkumu vsi a tvrziště, provedeného v roce 2000.

Autor článku: PhDr. Jiří Úlovec.

 

 

HISTORIE OBCE MEZNÁ 1650 - 1900

Sestaveno dle zápisů v Pamětní knize obce Mezné

V roce 1650 byla tedy Mezná připojena k dírenskému panství - po smrti Jana Řepického ze Sudoměře ves koupil 22.dubna 1650 Václav Wratislav z Mitrovic. Po jeho smrti (+1660) následoval syn Kryštof František (+1689), jeho syn František Karel (+1718) učinil ze statku svěřenství. To potom obdržel František Karel (+1750), který zastával různé vysoké úřady a hostil na zámku v Dírném dokonce ruskou šlechtičnu, která se později stala carevnou. Dále následovali: František Adam (+1788), Vincenc Ignác (+1794), František Adam (+1819), Gustav (+1827), František Jan (+1858), Evžen (+1897) a Josef Osvald, v roce 1925 dle poznámek kronikáře Vojtěcha Sirového žijící.

Z rodů v obci samotné je starousedlý rod Klípů a Drsů - tento rod je zde původně usedlý a statek nepřetržitě držící. Mezi starousedlé patří také rod Špinglů - ten vždy vynikal znalostmi v léčení dobytčat, ale i lidí a byl uznáván široko daleko.

Počínaje rokem 1810, navštěvovaly mezenské děti jednotřídní školu v sousedních Kvasejovicích. V zimě, kdy byla cesta neschůdná, docházel do Mezné učitelský pomocník z Kvasejovic a učil v obecní pastoušce čp.25. Od roku 1854 byla Mezná přiškolena do Tučap a to až do roku 1889, než byla jednotřídní obecná škola zřízena v Mezné, k velké radosti všech tehdejších občanů.

Po roce 1848 (zrušení roboty a poddanosti) byly zřízeny samosprávné obce - Mezná byla sloučena s obcemi Zářičí a Nová Ves. Občanstvem volený starosta úřadoval v Mezné a někdy v Zářičí. Později se Zářičí stalo samostatnou obcí.

Výnosem Zemské školní rady v Praze 24.června 1888 č.28.112 je obci Mezná povoleno zřízení školy. Starosta Tomáš Klípa čp.17 přenechal jednu místnost pro školní účely. Vyučovat se zde začalo 23.září 1889. Úplně prvním správcem školy a učitelem se stal pan Vojtěch Sirový - zde mu byl Tomášem Klípou poskytnut také byt. V roce 1890 byla vystavěna školní budova, na místě, kde dříve býval rybníček-močál. Stavba trvala pouhých šest měsíců, prováděla ji známá soběslavská stavební firma Františka Roubala. Tři roky nato, v roce 1893, byly škole darovány dva pozemky – zahrádky na jihovýchodní a severozápadní straně (formou „darovací smlouvy obce Mezenské“).

V roce 1891 byl starostou obce zvolen dosavadní člen výboru Šimon Klípa, rolník z čp. 3. Postupem let se stal velice oblíbeným. Jako starosta obce se těšil značné úctě - byl spravedlivý a s obecním majetkem nakládal a hospodařil tak, že po vzdání se úřadu v roce 1907 přenechal svému nástupci Františku Záhorovi čp.7 obecní jmění se "600 korunami přebytku". Mezi tím nechal dokonce přestavět obecní pastoušku. Starostou byl Šimon Klípa několikrát opakovaně zvolen a v roce 1907 se úřadu po 16 letech sám vzdal.

Sestaveno dle zápisů kronikáře Vojtěcha Sirového.

Zpracoval: Jan Kolář, kronikář obce, 2009.

 

 

HISTORIE OBCE MEZNÁ 1900 - 1939

Sestaveno dle zápisů v Pamětní knize obce Mezné

V roce 1901 byla dostavěna silnice z Kvasejovic do Mezné ke školní budově a v průběhu roku 1907 pokračovala v díle dále do Nové Vsi firma Františka Roubala ze Soběslavi. Prvním cestářem zde byl určen František Ondřej, nádeník z čp. 24.

Rok 1910 přinesl kromě dalších událostí celonárodní sčítání lidu. V Mezné ho provedl správce školy Vojtěch Sirový a napočítal 274 osob, v Nové Vsi 146 - vesměs národnosti české a náboženství katolického.

V říjnu roku 1910 proběhla volba starosty obce - při ní byl opět zvolen František Záhora, rolník z čp. 7 a v roce 1913, při další volbě, již František Kupka, rolník z čp. 20.

Jedním z nejsmutnějších dnů historie Mezné byl určitě 26.červenec 1914 (pout v Tučapech, krásný letní den), vyhlášením mobilizace začala Světová válka. První skupinu mezenských záložníků, kteří obdrželi povolávací rozkaz, čekala cesta na soběslavské nádraží a odtud dál do Jindřichova Hradce k svému 75.pluku. Se spoluobčany se v tento den přišla rozloučit takřka celá obec. Docházelo tehdy k srdcervoucím výjevům, loučení bylo hodně smutné. Jména devíti mužů, kteří jako vůbec první občané Mezné okusili hrůzy I. světové války stojí za připomenutí: Jan Drs čp.5, Karel Voráček čp.6, František Kupka čp.20, Jan Šebek čp.26, František Oubram čp.30, Václav Zima čp.32, Josef Pokorný čp.35, František Kundrát čp.18 a Václav Koloušek čp.42. Další muži byli povoláváni po častých prohlídkách obce během samotné války.

28.října 1918 proběhla oslava STÁTNÍHO PŘEVRATU. "Celá vesnice vyšla na Hořejší obce spálit pozůstatky po Habsburských tyranech", napsal v roce 1925 do mezenské kroniky řídící učitel Vojtěch Sirový.

9.prosince 1920 byla odtržena Nová Ves, 16.února 1921 bylo provedeno další sčítání lidu. Sčítacím komisařem byl v Mezné opět Vojtěch Sirový a napočítal 237 lidí v 42 domech.

10.července 1921 byl slavnostně odhalen pomník vojínů, padlých v 1.světové válce. Přišel na 1800 korun - částkou 904 korun přispěli mezenští divadelníci, 684 korun činila sbírka od místních občanů a zbytek doplatil správce školy V.Sirový ze svého. Právě on inicioval zhotovení tohoto pomníku, v jeho základech je zazděna láhev s dobovým pamětním listem.

1.září 1924 - první a dlouholetý správce školy Vojtěch Sirový odešel do výslužby a odstěhoval se do domku v Soběslavi, který mu koupily jeho dcery.

Zima 1929 - abnormálně krutá zima. V únoru teplota kolísala mezi -30 až -40 stupni. Ještě v březnu bylo naměřeno -41 stupňů. Tehdejší místní pamětníci tvrdili, že podobně krutá zima nebyla 150 let. Škody byly velké - ovocné stromy mráz téměř zničil, uhynulo mnoho lesní zvěře, práce na polích byly opožděny. Noviny prý tehdy psaly o počátku nové doby ledové.

Rok 1930 - první motorové vozidlo v Mezné! Třetí správce zdejší školy Václav Syrovátka zakoupil auto značky Praga. V roce 1931 byla nákladem 92 000 korun provedena elektrizace obce - "peníze byly opatřeny výpůjčkou od záložny". Další důležitou událostí v tomto roce byla montáž prvního hromosvodu v obci - na školní budovu.

8.července 1934 slavnostně proběhla první mezenská pouť (do té doby se chodilo na pouť do Tučap). Ráno se sloužila mše v místní kapličce (farář Jindřich Papač z Tučap), poté kázání, odpoledne požehnání. Ze Soběslavi přijeli cukráři, odpoledne a večer proběhla v místním hostinci taneční veselice. Byl krásný letní den.

15.září 1935 - v Soběslavi zemřel první správce mezenské školy a kronikář obce VOJTĚCH SIROVÝ. Polovinu života zasvětil naší obci, mnoho dalších generací na něho s láskou a úctou vzpomínalo.

Rok 1939 - v Mezné 248 obyvatel.

Sestaveno dle zápisů kronikářů Vojtěcha Sirového, Karla Korousa, Václava Syrovátky a Františka Vrhela.

Zpracoval: Jan Kolář, kronikář obce, 2009.

 

 

HISTORIE OBCE MEZNÁ 1940 - 2019

Sestaveno dle zápisů v pamětní knize a zápisů v obecních kronikách

Rok 1949 - pro malý počet dětí je v Mezné po šedesáti letech uzavřena škola.

Rok 1953 - do Mezné je zavedena telefonní linka.

Rok 1955 - je rozhodnuto zbořit kovárnu, byt a chlévy. Stodola ponechána J.Votočkovi č.37.

Rok 1957 - je otevřena nová prodejna smíšeného zboží na místě zbořené kobárny.

Rok 1957 - opět slavnostně otevřena škola. Ředitelem ustanoven Stanislav Němec.

Rok 1957 - 13. a 14. 4. místní ochotníci úspěšně sehráli divadelní hru A.Jiráska Lucerna.

Rok 1958 - v Mezné dochází k založení Jednotného zemědělského družstva.

Rok 1965 - místní škola je pro malý počet žáků podruhé a definitivně uzavřena.

Rok 1973 - ochotníci vyhrávají okresní a poté i krajské kolo ve Volyni (hra Výměnkář).

Rok 1973 - ochotníci se účastní celostátní přehlídky divadelních souborů ve Vysokém n.J.

Rok 1975 - probíhají oslavy 50.výročí založení SDH Mezná a setkání místních rodáků.

Rok 1976 - Mezná je připojena k tzv. střediskové obci Přehořov a ztrácí samostatnost.

Rok 1978 - na pozvání vedení JZD do Mezné přijíždí první čs. kosmonaut Vladimír Remek.

Rok 1985 - probíhají oslavy 60.výročí založení SDH Mezná.

Rok 1986 - probíhá rekonstrukce báně a střechy kapličky. Práce vede Vladimír Vaněk č.25.

Rok 1990 - Mezná opět samostatná, prvním starostou obce zvolen Václav Pražma č.49.

Rok 2002 - katastrofální povodně v ČR, v Mezné postižen mlýn U Svitáků č.32.

Rok 2002 - u domu čp.50 je vybudováno víceúčelové hřiště s plastovým povrchem.

Rok 2005 - je vybudováno dětské hřiště poblíž budovy školy, na bývalé školní zahradě.

Rok 2008 - vzniká Hospůdka Ve Škole-bývalá třída a soc. zař. zkolaudovány na restauraci.

Rok 2011 - probíhá první výstava kroniky obce - dvoudenní akci navštíví 110 hostů.

Rok 2012 - předsedkyně PS P ČR Miroslava Němcová uděluje obci Mezná znak a vlajku.

Rok 2014 - nohejbalisté zakládají SK Rapid Mezná 02. Prvním předsedou Jan Kolář č.50.

Rok 2017 - 2.místo SK Rapid Mezná 02 v okresním přeboru družstev Jindřichohradecka.

Rok 2018 - 2.místo SK Rapid Mezná 02 v okresním přeboru družstev Jindřichohradecka.

Rok 2018 - kompletní rekonstrukce Návesního rybníka za 2,3 miliónu korun.

Rok 2019 - rekonstrukce vnitřních prostor budovy bývalé školy, včetně elektroinstalace.

 

Sestaveno dle zápisů kronikářů Josefa Zimy, Rosálie Lukášové, Jaroslava Bílka, Vladimíra Lešky, Věry Hájíčkové a Jana Koláře.

 

Zdroj: článek PhDr. Jiřího Úlovce, kroniky obce a školy.

Zpracoval: Jan Kolář, kronikář.

Stránka aktualizována: únor 2019.

 

Menu

130 LET MÍSTNÍ ŠKOLY

Škola v Mezné v 60. letech 20. století

Škola a kaplička ve 30. letech 20. století

Historie a foto: ZDE...

ŽIVOT V OBCI 2019

Pouť v Mezné 2019

Pouť v Mezné 2019

Každodenní: ZDE 

Společenský: ZDE

MUZEA V REGIONU

Blatské muzeum

Husitské muzeum

Jihočeské muzeum

Fulltextové vyhledávání

MEZENSKÉ RYBNÍKY

Bošilík

Mezenský nový rybník

Přehled a foto: ZDE...

OBEC MEZNÁ

Starostka obce:

Mgr. Romana Chvojková

724 195 795

obecmezna@seznam.cz

SDH a KNIHOVNA

Jiří Švarc: 602 103 533

Věra Hájíčková: 776 254 747

HOSPŮDKA VE ŠKOLE

Hospůdka Ve Škole Mezná

Hospůdka Ve Škole Mezná

Pozvánka do hospůdky !

Návštěvnost stránek

008714