MARTIN FRUWEIN Z PODOLÍ

dle historika PhDr. ZDEŇKA DOSKOČILA, Ph.D.

(Martin Fruwein byl bratrem Benjamina Fruweina, majitele naší vsi)

FRUWEIN z Podolí, Martin (též FRUEWEIN, FRUVEIN, FRUVEJN).

Narozen ve druhé polovině 16. století. zemřel 7. června 1621 v Praze. Defensor direktor, účastník druhého stavovského povstání 1618-1620, potlačeného po bitvě na Bílé hoře.

Názory na Fruweinův původ se různí. Podle starší literatury byl příslušníkem erbovního rodu z Horní Falce, který za vlády Rudolfa II. přišel do Prahy. Naproti tomu historik J. Janáček se klonil k názoru, že Fruwein pocházel ze Slezska a jeho rodištěm bylo městečko Schmiedeberg im Riesengebirge (dnešní Kowary) v polském podhůří Krkonoš. V Praze je zmiňován roku 1597, kdy se stal měšťanem na Starém Městě. Jako staroměstský prokurátor a purkrabí desk zemských získal značný majetek a vydobyl si respekt v kruzích nekatolických stavů. Rudolfem II. byl povýšen do vladyckého stavu. Vstoupil do řad jednoty bratrské, v níž zaujímal významné postavení. Jistou dobu působil ve službách Petra Voka z Rožmberka a úzké osobní vazby ho pojily také s Janem Jiřím ze Švamberka. Oženil se s Johannou z Bílé Hory, se kterou měl pět dětí (Eliáš, Felix, Matyáš, Eva, Mandaléna). Roku 1609 se stal členem direktoria (stavovské vlády) a defensorem (voleným zástupcem nekatolických stavů), kteří měli dohlížet na dodržování Rudolfova majestátu. Roku 1611 působil jako člen komise vyšetřující okolnosti vpádu pasovských do Čech.

Jeho protihabsburské postoje ho vedly k aktivní účasti na přípravě stavovského povstání v řadách nekatolické opozice  v letech 1617–1618, kdy se mj. zúčastnil poselstva mířícího do Falce, které žádalo o pomoc při obraně náboženských svobod. Byl jedním z hlavních účastníků – společně s A. J. Smiřickým, J. M. Thurnem, V. Budovcem z Budova, V. V. z Roupova, O. Vchynským ze Vchynic, L. Collonou z Felsu – a zároveň jediným zástupcem měst na tajné schůzce 22. května 1618 večer v domě U Montágů, na níž bylo dohodnuto vyprovokovat následujícího dne defenestraci proti místodržícím Vilému Slavatovi z Chlumu a Košumberka, Jaroslavu Bořitovi z Martinic a písaři Filipu Fabriciovi. Po vypuknutí povstání byl za městský stav zvolen jedním ze třiceti direktorů. Měl na starosti právní stránku stavovských proklamací, přísah, mandátů a státoprávních  a propagačních aktů. Roku 1619 ho Fridrich Falcký povýšil do rytířského stavu s přídomkem z Podolí a jmenoval hofrychtéřem královských i věnných měst. Po bitvě na Bílé hoře ho drancující vojáci oloupili a mučili. V únoru 1621 byl na příkaz Ferdinanda II. uvězněn a vyslýchán. Soud nad ním vynesl trest smrti. Před vykonáním hromadné popravy na Staroměstském náměstí využil nepozornosti stráží a zřítil se do Jeleního příkopu, kde byl nalezen mrtev. Zda spáchal sebevraždu, či byl k činu donucen, je dodnes předmětem spekulací. Rozsudek byl přesto vykonán na mrtvém těle. Hlava byla na Bílé hoře uťata, tělo rozčtvrceno a rozvěšeno u pražských bran. Hlava a ruka, které vymýšlely a koncipovaly vzpouru, byly přibity na šibenici na nynějším Václavském náměstí. Jeho statky, tři domy v Praze a několik vinic, propadly konfiskaci. Osudy jeho dětí nejsou známy. 

L: RSN 3, s. 257; OSN 9, s. 738–739; MSN 2, s. 890; OSND 2/1, s. 756; MČE 2, s. 531; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, 1996, s. 109; A. Gindely, Dějiny českého povstání léta 1618 I–IV, 1870 až 1880; P. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1620 I., 1882; J. A. Komenský, Historie o těžkých protivenstvích církve české, 1902; P. Skála ze Zhoře, Historie česká, J. Janáček (ed.), 1984; J. Petráň, Staroměstská exekuce, 1971, passim; L. Kobrová, M. F., 2006 (bakalářská práce, FF UK, Praha).

P: NA, Praha, fond SM, 1074 K 1/138, výslechy popravených roku 1621; SOA, Třeboň – oddělení Jindřichův Hradec, Ilustrovaný památník Jana Jiřího ze Švamberka, 1565–1612; Knihovna NM, sign I B 20, výslechový protokol.  

Zdroj:  Biografický slovník českých zemí (BSČZ), 2018. 

Text: PhDr. Zdeněk Doskočil, Ph.D.

Stránku připravil:  Jan Kolář, bývalý kronikář obce, 2020.