2020 Nádrž Orlík

UPUŠTĚNÁ VODNÍ NÁDRŽ ORLÍK 2019/20

ČESKOBUDĚJOVICKO A PÍSECKO

V období od podzimu 2019 do jara 2020 dochází k vzácně vídanému jevu, totiž k významnému upuštění vodní nádrže Orlík. Důvodem jsou práce na modernizaci výtahu pro malá sportovní plavidla na samotné přehradě. Tisíce zvědavců proto denně brázdí břehy obnaženého původního koryta řeky Vltavy, aby na vlastní oči spatřili torza domů dávno zaniklých obcí, mlýnů a jezů. 5. ledna 2020 jsme navštívili dvě místa na obou březích Vltavy také my. Vydali jsme se do lokality u obce Doubrava (místní část obce Chrášťany) nedaleko Týna nad Vltavou, kde výrazně snížená hladina Vltavy obnažila starý jez, rozbořené základy elektrárny a stylově dlážděné břehy původního koryta řeky. Navštívili jsme také lokalitu Podolský most na Písecku s břehy Vltavy, ukazujícími obnažené zbytky základů domů, starý kamenný jednoobloukový most z 19. století, který zde zůstal spolu se silnicí, vedoucí k původnímu Podolskému řetězovému empírovému mostu (rozebrán a v roce 1975 přestěhován na řeku Lužnici k městysu Stádlec na Táborsku). Fotografie z obou lokalit upuštěné vodní nádrže Orlík si můžete prohlédnout pod textem - prvních 32 snímků zachytilo koryto Vltavy u obce Doubrava na Českobudějovicku, dalších 21 fotografií pak monumentální Podolský most a oba břehy Vltavy v jeho bezprostředním okolí...

PÁR DAT O VODNÍ NÁDRŽI ORLÍK  (WIKIPEDIE)

Vodní nádrž je součástí Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byla vybudována v letech 1954 – 1961 a přehradila tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera.

Přípravné stavební práce budoucího vodního díla Orlík začaly již v roce 1954 a to dříve, než byl projekt oficiálně schválen tehdejší vládou. Během stavby se denně střídalo přes 1 500 dělníků a samotná stavba si vyžádala 2 oběti. Vzniklému umělému jezeru muselo ustoupit 14 mlýnů, velký počet pil a 650 obytných a hospodářských staveb. Pro výstavbu přehrady byla vybudována dlouhá železniční vlečka z Tochovic. Po stavební stránce byla přehrada dokončena a slavnostně uvedena do provozu 22. prosince 1961, osm měsíců před stanoveným termínem dokončení. Poslední, IV. turbína vodní elektrárny, byla spuštěna 10. dubna 1962. V průběhu výstavby vodního díla Orlík byly zatopeny vesnice a osady: Orlické Zlákovice, Zbenické Zlákovice, Technice, Korce, Lavičky, Podskalí, Radava, Velký Vír, Žďákov a Letošice.

Těleso Orlické přehrady je v řetězu vltavských přehrad největší, nejvyšší a nejmohutnější. Její 450 m dlouhá betonová tížní hráz dosahuje v koruně výšky 91 m. Vzdutí je dlouhé na Vltavě 68 km, na Otavě 23 km a na Lužnici 7 km. Největší hloubka je 74 m. Objemem zadržené vody se nádrž Orlík řadí na první místo v České republice. Stálý objem nádrže, určený kótou 330,0 m, činí 280 mil. m³. Zásobní objem je 374,5 mil. m³, z toho využitelný zásobní objem po kótu 351,6 m představuje 85 mil. m³. Ochranný objem nad touto úrovní činí 62,1 mil m³ s maximální hladinou na úrovni 354,0 m nad mořem. Celkový maximální teoretický objem vody tak může dosáhnout 716,6 mil. m³.

Vodní elektrárna je umístěna v levé části řeky u paty betonové hráze. Do provozu byla uvedena v letech 1960-61 a celkový instalovaný výkon činí 364 MW. Plného výkonu je elektrárna schopna dosáhnout za 2 minuty a plní důležitou roli při stabilizaci elektrické sítě.

Velkou zkoušku pro vodní dílo Orlík znamenala povodeň v srpnu roku 2002. Těleso přehradní nádrže přečkalo tuto povodeň bez poškození s výjimkou elektrárny, která byla vyplavena vlnami vody ze spádu z přelivů. Vlny zničily také příjezdovou cestu k elektrárně a most pro pěší v Solenicích, proud vymlel přilehlé břehy pod přehradou a poškodil i lodní zdvihadlo. V průběhu první vlny povodně dne 8. srpna 2002 se přítok do nádrže zvýšil na úroveň 1700 m³ za sekundu a volná kapacita nádrže se díky tomu zcela vyčerpala. Do nástupu druhé vlny se podařilo díky zvýšenému odtoku uvolnit 104 milionů m³ prostoru. Přítok se v následujících dnech snížil asi na 620 m³ za sekundu. Druhá vlna povodně dorazila 11. srpna a velmi rychle zvýšila úroveň přítoku až na rekordních 3900 m³ za sekundu, což odpovídá hodnotě tisíciletého průtoku (Q1000). Kapacita nádrže se postupně vyčerpala a došlo tak k nekontrolovatelnému odtoku s průtokem asi 3100 m³ za sekundu. Nejvyšší hladina 355,17 m n. m. byla dosažena dne 14. srpna ve 4:00 hod. Kulminační průtok se podařilo snížit asi o 800 m³ za sekundu.

Fotografie: kronikář, 5. ledna 2020.

Úvodní část textu: kronikář, 5. ledna 2020.

Další části textu: Wikipedie - internetová encyklopedie.